Legenda

Vzduch je naplněn zoufalstvím a bitva nekončí. Kapky deště dopadají na půdu, která je stále ještě neúrodná, promáčená krví, která na ní byla prolita. Nestvůry číhají v každé strouze, jeskyni, údolí. Aby přežili, musí lidé držet při sobě, budujíc zchátralá města s vysokými zdmi. Ovšem ani skrývání se za těmi zdmi nepřináší bezpečí…

Co se stalo se světem kolem? Jen pár lidí ví. Ještě méně chce vědět. Jak se místní plahočí od jednoho prázdného dne k druhému, jen jedna myšlenka je drží při životě: Legenda. To, co se stane. Lidé po tom touží, modlí se za to. Doufají a věří. A protože věří, ví.

Jednoho dne budou v Erinn.

Erinn, Země ráje

V tomto světě není nic než jeden měsíc, který ozařuje pustinu, kde se fomoři a zvěř toulají, hladoví po mase, které by odtrhávali z kostí. V Erinn tomu tak nebude. V Erinn budou dva měsíce. Eweca a Lateka, a budou svítit září bohů. Tam, nikdo nebude stárnout, nikdo neonemocní a země bude bohatá.

To je sen o Erinn. Ráj slíbený legendou, která pohání lidstvo v této temné době. Lidé čekají, tak jako nesčetně generací před nimi, na bohyni s černými křídly, která přijde a zachrání je.

Čekají. Protože Legenda je pravdivá. Musí být, neboť to je vše, co mají.